Libor Szojka se loučí s aktivní kariérou
Po neuvěřitelných šestnácti sezónách v dresu SK Mladé se rozhodl ukončit svou aktivní hráčskou kariéru Libor Szojka, srdcař, bojovník, sparťan v dresu slávie a hlavně dobrý kamarád se v upřímném rozhovoru loučí s aktivní kariérou a vzpomíná na to nejlepší, co s milovaným klubem zažil. I když jej fanoušci na hřišti v mistrovských zápasech už neuvidí, z fotbalového světa naštěstí nemizí. V následujícím rozhovoru jsme se ohlédli za jeho bohatou kariérou, zavzpomínali na klíčové momenty a zeptali se, co má v plánu dál.
Začátky: Od basketbalu zpět k fotbalové vášni
Libore, jak vlastně začala tvoje fotbalová cesta?
„Fotbal jsem začal hrát už v žákovském věku. Na střední škole jsem si sice na chvíli odskočil k basketbalu, ale nakonec mě to zase táhlo zpátky k fotbalu. Do Mladého jsem přišel ze Slavie ČB díky tehdejšímu předsedovi Petrovi Lískovcovi, který se znal s trenérem Vencou Hojdarem.“
Pamatuješ si na svůj první zápas za SK Mladé?
„Na soupeře si už přesně nevzpomenu, pamatuju si, že jsem dal gól. Dát gól hned v prvním zápase za nový klub, to je ten nejlepší možný start.“
Vrcholy a zážitky: Parta byla vždy základ
Když se ohlédneš zpět, na co z těch 16 let vzpomínáš nejraději?
„Jednoznačně na lidi. Fotbal je kolektivní sport a já měl obrovské štěstí, že jsem za ta léta poznal spoustu skvělých kluků.“
Máš nějaký zápas, který ti speciálně utkvěl v paměti?
„Bylo jich víc, ale určitě můj poslední domácí zápas. Ten jsem si opravdu moc užil.“
Klub a tým: Druhý domov na 16 let
Co bys řekl o partě v kabině?
„S nadsázkou říkám, že jsem do Mladého původně přišel na takový fotbalový důchod, který se nečekaně protáhl na krásných 16 let. V kabině byla parta vždycky skvělá, i když se třeba nedařilo. Co mám na Mladém rád, je to, že mladí hráči si vždycky nechali poradit od těch zkušenějších. To vytvořilo výbornou atmosféru. O klub se navíc vždy skvěle staral Petr Lískovec, a dnes má výborného nástupce v Tomáši Brozmanovi.“
Konec kariéry: Správný čas uvolnit místo mladým
Co bylo tím hlavním impulzem pro rozhodnutí skončit?
„Těch důvodů se sešlo víc. Především nechci zabírat místo mladým klukům, kteří potřebují a hlavně chtějí hrát. A mám obrovskou radost, že jich v Mladém pořád roste dostatek. Druhým velkým důvodem je syn Matěj, který hraje za Dynamo U17. Naše zápasy se často kryly a já se na něj chci chodit dívat pravidelně, podporovat ho. No a taky mě trápila bolavá pata, regenerace už byla čím dál těžší. Zkrátka jsem cítil, že teď je ten správný okamžik.“
Bylo to těžké rozhodnutí?
„Vlastně ani ne. S nadsázkou jsem doma oznamoval konec kariéry posledních deset let, takže na to byli všichni připravení. (smích) Ale přiznám se, že zápasový rytmus mi určitě bude chybět.“
Budoucnost: Fotbal zůstává
Plánuješ u fotbalu zůstat i nadále?
„Rozhodně! Kopačky úplně na hřebík nevěším. Budu dál hrát veteránskou ligu 40+ za Slavii ČB, takže pohyb mi chybět nebude. A uvidíme, jestli se časem nezapojím i nějak jinak, třeba trenérsky nebo organizačně. Fotbal je můj život.“
Co ti fotbal dal do života?
„Dal mi přátele na celý život, donutil mě udržovat si kondici i v pokročilejším věku a hlavně mi přinášel obrovskou radost z pohybu a ze hry samotné.“
Osobní vzkaz na závěr
Chtěl bys něco vzkázat fanouškům nebo mladým hráčům?
„Všem chci poděkovat za jejich podporu po všechny ty roky. Přeju jim hlavně hodně zdraví, pokory a aby jim fotbal přinášel tolik radosti, jako přinášel celou dobu mně.“
Libore, děkuji za skvělý rozhovor a přeji hodně štěstí a zdraví v další životní i fotbalové etapě!
